Duben 2011

Kurt Cobain, rozlitá káva a mokré noviny (akrylové barvy, plátno)

22. dubna 2011 v 19:22 | Heliovka |  Kresleno
Dlouho jsem neměla inspiraci, "prostor" ani náladu pouštět se do nějaké tvůrčí činnosti. S prázdninami (i když dost krátkými) ale přeci jen přichází něco volného času a pro mě zase nastává "umělečtější" období. A tak jsem dnešní odpoledne, šťastná, že nemusím myslet na fyziku a biologii, věnovala Kurtovi.

Před nedávnem (5.4.) uběhlo 17 let od jeho smrti a blogy obdivovatelů Nirvany se během dne zaplnily nespočtem článků. Musím se přiznat, že já si na výročí nevzpomněla a k mému překvapení mě na něj upozornila kamarádka. I tak mě ale napadlo, že bych mohla legendárního hudebníka namalovat.

Obrázek se mi zdá trochu netradiční a vlastně pořádně nevím, jak původně vypadal v mých představách. Není totiž z těch, které bych nějak dlouho promýšlela, tak jako Kurtův portrét z minulého roku. Oranžové fleky měly být původně krev, ale hned se začátkem malování se mi zdálo lepší udělat z nich něco abstraktního... a krom toho se mi líbilo, že budou právě oranžové, protože tuhle barvu jsem ještě na žádné plátno pořádně nepoužila. Co se týče pozadí, je tak napůl namalované prstem místo štětce a připomínám mi rozlitou kávu - tenhle motiv mě koneckonců nesmírně zaujal. A nakonec nápisy, které pochází přímo odtud a souvisí s Cobainovou smrtí.

Formát obrázku je tradičně A4.
Tentokrát jsem se rozhodla přidat písničku. Vzhledem k tomu, že je to dovoleno i v AK, by s tím neměl být žádný problém. Jmenuje se Marijuana a dávám ji sem i přesto, že se podle mně k obrázku hodí spíš něco míň "vyřvaného". Nějak mi ale "sedí" k rozlité kávě a myslím, že se v ní dá najít jistý půvab... :)



Zatmění upírům?

9. dubna 2011 v 23:40 | Heliovka |  V hlavě
Z upírů se stává ohrožený druh.

Tvrdíte, že ne? No jistě. Vždyť je toho všude plno - mysticky krásní, rychlí jako závodní formule, celí ledoví a hlavně zářící na slunečním světle. Pro takového "vampíra" člověk nemusí chodit daleko. Vlastně stačí jen zadat do vyhledávače "Stmívání", kouknout se do nějakého toho knihkupectví, nebo prostě jen s někým zavést řeč na tohle ošemetné téma. Jenomže i navzory fenoménu, který se nám před několika lety vrhl přímo do náruče, si troufám tvrdit, že najít mezi námi upíra je den ode dne těžší.

Mýty o upírech se objevují již odnepaměti; paní Meyerová tedy rozhodně není z těch, kteří přišli s tímto tématem jako první. Opačným případem je Abraham Stoker, jehož román Dracula vyšel už před dvěma stoletími. Jde ale především o to, že upíři, které jsme znali mnoho desetiletí, se nám pomalu ztrácejí z očí. Nebo se alespoň mění k nepoznání.

Bývali sice bledí a oslinivě nádherní, a vyhýbali se denímu světlu. Ovšem tady podobnosti končí. Opravdoví upíři se ztráceli v zrcadlech, sluneční paprsky je pálily zaživa, bývali elegantní a kultivovaní. Chovali se všichni do jednoho jako šlechtici a od toho se odvíjelo i všechno ostatní. Zkrátka... měli charisma. Jenže s postavami Meyerové jejich kouzlo pomalu vyprchalo. Mohou sice řídit stříbrné auťáky jako nikdo jiný, jenže chybí jim vytříbenost gest a přesně ta uhrančivá (a obvykle smrtící) záře v očích.

Přestože se může zdát, že je upírů všude plno, opak je pravdou. Ztrácejí se. A já si říkám, jestli to náhodou není škoda. Upírská tématika mě vždy lákala - tyhle postavy v sobě nosily něco velice nepochopeného a obdivuhodného. Alespoň podle mého svou povahou předčily ostatní bájné bytosti - žádné z nich totiž nebyly tak tajemné. Teď se jim však stmívá na horší časy a kdoví, jestli ještě nastane nějaký rozbřezk. Kdo by totiž chtěl psát o pravých upírech, když teď ze všech stran září legendy s brilianty na kůži? Já jsem tedy byla touto dobou dostatečně zpravena o tom, že snažit se vrátit upírům jejich ztracený královský titul by bylo krajně nebezpečné.

Možná se mnou v mnohém nebudete souhlasit. Ale věřím, že se najde pár lidí, kteří to cítí podobně. A ti se snad nenechají strhnout dobou a nezanevřou na starého dobrého Stokerovského Draculu. Vždyť bez něj by ti ostatní ani neměli Edwarda... :)