Červenec 2010

Helena Bonham Carter

14. července 2010 v 9:08 | Heliovka |  Kresleno
Helenku jsem chtěla kreslit už delší dobu. Jenže mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo být tolik šílený - začínala jsem s ní přesně třikrát a když už se konečně zdálo, že by zrovna tenhle pokus mohl dopadnout lépe než ty předchozí, objevilo se další úskalí. Ty vlasy! Jsou tak trochu šílený. Stály mě poslední zbytky "kreslících" tužek, který se ještě daly najít v mym penále... a podruhý už bych se do nich nepouštěla. Nebo až za hodně dlouho :-)

Helena Carter_01

Šílenství s hromadou tváří - facebook (T-T facebook)

13. července 2010 v 10:17 | Heliovka |  V hlavě
Facebook - ANO nebo NE?
Tohle téma týdne mě překvapilo - nabízí totiž dost prostoru k tomu, aby se člověk mohl vyjádřit o něčem, co dokázalo během dost krátké doby pohltit svět jako Šílenství. Když se mě v září minulýho roku zeptala kamarádka, jestli mam facebook, musela mi vysvětlovat, o co jde. Dokonce dvakrát - já to totiž hned zapomněla. O několik týdnů později už to však věděli všichni.

Rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě - tak definuje facebook wikipedie. Moji kamarádi ještě dodávají, že je to fajn "místo", kde se mohou s někým seznámit, domluvit se na schůzce a navzájem se poznávat. Společně s nimi si to asi myslí i dalších 400 milionů lidí.

Moje okolí na facebook většinou jen pěje chválu. "Kde bych byla, kdyby ten facebook neexistoval..." prohlásila nedávno, krátce před začátkem prázdnin, jedna kamarádka. I v televizních novinách vysílali reportáž o tom, jak byli díky němu dopadeni dva zloději. Všichni si ho chválí a nemine den, kdy by tam alespoň na pár minut nezavítali. Obvykle však jejich návštěva trvá déle. Podívat se, jestli jim někdo nepíše, omrknout aktuality u svých přátel, zahrát si nějakou tu hru, udělat test, chvíli si s někým psát...

A tady už začíná to negativní. Kolik času denně objetují moji známí facebooku? Raději se ani neptám - docela mi stačí slyšet, co všechno tam včera stihli udělat a objevit. Kromě toho, že je to hrozný požírač volného času, mi také spousta věcí na těchhle stránkách připadá jako povrchní pitomosti. Lidé si dávají hloupé dětinské přezdívky se spoustou zdrobnělin a kudrlinek, fotí se v obrovských brýlích a chlubí se rozmazanými nekvalitními "fotečkami", které jejich "kamarádíšci" "lawískujou". Nevím, jestli jsem zkrátka jiný typ člověka, nebo jen někdo tak nesmírně out, ale z podobných věcí se mi zvedá žaludek. Samozřejmně netvrdím, že jsou takoví všichni. Spousta lidí ale ano.

Spolužáci stráví radši celé odpoledne u monitoru počítače, než aby své přátele viděli tváří v tvář. Kromě toho jsou data uváděná na internetu snadno zneužitelná a lidé zaregistrovaní na těchto stránkách se mohou lehce stát oběťmi kyberšikany a všemožných podvodů. Lidé vypadají jinak v reálu a odlišně se mohou jevit na svém profilu - na facebooku nepoznáte, kdo si vymýšlí a kdo je skutečně takový, jaký uvádí.

Já osobně facebook nemám a nijak mě to neomezuje. Když se chci vidět s kamarády, zavolám jim, sejdeme se a jdeme ven. Nechybí mi, vnímám ho naopak jako šílenství, podle kterého se měří lidé. "Máš facebook? NE?! Bože..." Připadá mi smutné, že nám někdy záleží na takových hloupostech. Nechci ale nikomu vštěpovat svuj názor - je to na každém z nás, jestli u něj zvítězí to pozitivní nebo negativní a on řekne facebooku ANO nebo NE.



Nelidské vs. žádoucí aneb O testování na zvířatech

12. července 2010 v 12:28 | Heliovka |  V hlavě
Zadáte do vyhledávače na seznamu "testování na zvířatech" a za chvilku už se váš monitor odshora dolů plní odkazy na spoustu stránek - většinou blogů. Na všech je prakticky to samé. Autorům to však nejde zazlívat, vesměs jsou to dobré věci - seznamy výrobků, za které "vděčíme" mrtvým zvířatům, odstrašující fotografie králíčků a štěňat s rozleptanými tělíčky, nabádání ke zkopírování textů i obrázků na vlastní blog...

Nemám v plánu uvádět konkrétní "dobré a špatné" příklady firem, které testování na zvířatech podporují či zavrhují, ani přidávat víc než nějaký ten ilustrační obrázek, ze kterého se většině lidem spíš zvědá žaludek, než aby na ně působil nějak "esteticky". Chtěla jsem se jen trochu zamyslet nad problémem, o kterém - pokud to mohu tvrdit - není příliš slyšet. Já si na něj vzpomněla jen tak mimoděk.

První pokusy na zvířatech se objevily už ve středověkém Řecku. Své objevy zkoušelo mnoho známých vědců, ať už to byli chemici, lékaři, biologové či fyzikové.

Reakce spousty lidí jsou jednoznačně negativní. Web se hemží komentáři typu "Je to hnus, mělo by se to zakázat" a nejednou už někoho napadlo udělat lidem, kteří zvířata takto zneužívají, přesně tu samou ohavnost, jakou dělají oni jim... tedy jen teoreticky. Představa, že něco malého a křehkého zemře jenom kvůli řasence nebo pracímu prášku, nechá v klidu jen málokteré z nás. Já osobně se s nikým takovým zatím nesetkala.

Podívejme se na to ale z úplně opačného konce, ke kterému se hodně lidí - a většinou jsou to právě ti, kdo si na své jinak třeba i bezduché blogy kopírují články s mottem STOP - vůbec nedostane. Může to být užitečné. Na zvířatech byla testována řada léků, které potom dokázaly pomoci nám, lidem. A nejsou to žádné neznámé "matlanice". Genetické pokusy prováděné na živočichách pomáhají s výzkumem dědičných chorob u lidí. Možná je to nemorální, ale mnoho těchto pokusů dovedlo lidskou společnost pozvednout zase o nepatrný krůček výš.

Často se také setkávám s tím, že se dívám v televizi na dokument, kde lidé dělají se zvířaty všemožné pokusy. Nemám teď na mysli, že by lili na myši kyselinu, jako spíš to, že zkoumají zvířecí reakce v určitých pro ně i stresujících situacích. A i když je teď zvláštní o tom psát, mnohdy jsou to zajímavé věci. V těch chvílích mě nenapadají myšlenky s nápisem "problematika testování na zvířatech".

Tím rozhodně neříkám, že je něco takového v pořádku, ale jen to, že nic není jen černé a bílé. Určitě je spousta takových pokusů zbytečná - na těchhle stránkách jsem našla zajímavé možnosti, jak testovat výrobky bez mrtvých živočichů. Spousta zvířat zemřela a umírá zbytečně, o tom není pochyb. Někteří ale pomohli ve vývoji užitečných věcí. Je to tak dobře? Mají jejich životy nižší váhu, než ty naše? Je to kruté a nelidské, nebo naopak potřebné a žádoucí?

Připadá mi to jako zajímavé a důležité téma a budu ráda za všechny názory a komentáře...

Dokázali by jste jim ublížit...?

"En" jako Nietzsche

11. července 2010 v 18:26 | Heliovka |  V hlavě
Friedrich Nietzsche
Zvláště blogy členů AK jsou teď, v čase prázdnin, přeplněný článkama o tom, co kdo dělá, k čemu se chystá a co by dělal mnohem raději. A protože mam i já svoje zasloužený volno, rozšířim ten dlouhej seznam letních textů o jeden nepatrnej článek, týkající se městský knihovny.

Vlastně jsem si nebyla jistá, jestli tohle psát. Možná bych se měla spíš stydět za to, že vůbec nechodim do městský knihovny - teda alespoň ne do tý "velký" na Sadech - a ne ještě přiznávat, že se můj orientační smysl nachází pořádně hluboko pod bodem mrazu.

Já totiž ve středu ráno nejela do Chorvatska k moři ani na vodu pod stan - namísto toho směřovaly moje prázdninový kroky do knihovny. Přesněji řečeno do pobočky knihovny, kterou jsem za svůj krátký život navštívila všehovšudy jednou - nebylo mi víc jak jedenáct a cosi Shanovskýho Darren Shan - Madame Okta a další díly, známější je asi filmová verze "Upírův pomocník", která je celkem nová jsem si už předem zamluvila, takže mě netrápilo žádný složitý vyhledávání. Jenže od tý doby jsem vyspěla alespoň natolik, aby moje vysněná knížka patřila do "oddělení pro dospělé". A v tom byl taky ten problém.

Už se vám někdy stalo, že jste se zoufale prodírali labyrintem obrovských polic plných knih, všude lidi a nápisy Beletrie, a vy jste hypnotizovali hromadu písmenek vznášejících se po všech stranách a hledali "En" jako Nietzsche? Jesli ano, určitě víte, o čem mluvím. A pokud ne, snad stačí říct, že to bylo peklo! Jaká ironie, že jsem si chtal půjčit i Danteho Božskou komedii - samozřejmně první "pekelnej" díl...

Za to, že jsem po skoro hodinovym hledání našla dokonce dvě knížky, o který mi šlo a který mě donutily vstávat tak brzy ráno, můžu poděkovat svojí výřečnosti. Asi patnáctej člověk, kterýho jsem otravovala s "Prosimvás, můžu se na něco zeptat? Nevíte, kde bych našla..." byla knihovnice. A Antikrist i Dostojevskij: umělec odpočívali dole ve "sklepním oddělení".

Takže jaká jsou (tedy alespoň prozatím) moje ponaučení z prázdnin?

Někdy je fajn se zeptat.
Nietzsche nepíše beletrie.
Zřízení městské knihovny s rozlehlým oddělením pro dospělé je, pokud věříte v existenci zla jako protikladu dobra, zaručeně dobře míněným zlým skutkem... :-)



Chibi L

8. července 2010 v 19:57 | Heliovka |  Kresleno
Obvykle jen kreslim tužkama, ale tentokrát jsem chtěla zkusit něco jinýho. Je v tom docela rozdíl - nejen v barevnosti a stylu, ale i v celkovém provedení. Původně jsem vlastně chtěla malovat Hellboye, ale v komixu se mi moc nelíbí. Ryuzaki se "čmárá" docela dobře a nevypadá to nejhůř...?!

PS: Má bradu trochu jako Kurt Cobain xD

L 01