Příběh o pustém světě bohů smrti, Shinigami, návykových látkách a hazardních hrách, lavičce, jablečném džusu, parku ve světě lidí, zmrzlině a prvním zločinci tohoto světa

31. října 2009 v 21:27 | Heliovka |  Psáno
K tomuhle příběhu se hodí pár slov spíš na začátek. Podle naší češtinářky je to málo akční (=nudný). Musím uznat, že má sice pravdu, ale na druhou stranu se mi líbí zápletka, která je vlastně parodií na Death Note, takže ten, kdo DN nezná, pravděpodobně nic z toho moc nepochopí...

S psaním mi pomáhala kámoška Tachi a musím říct, že sme si při tom užily hromadu legrace :-)

PS: Téma bylo lavička v parku a hlavním smyslem mého pojetí tématu byl fakt, že dneska už je každý svým způsobem Kira. Skoro nikdo to ale nepochopil... :-(

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tenhle svět zná snad každý. Ale pokud by jste ho přece jen neznali, pokusím se vám ho trochu popsat.

Svět Shinigami nikdy nebyl ničím jiným, než vyprahlou pustinou plnou útesů a dávno vyhaslých sopek. V této nehostinné krajině, kam lidská noha nikdy nevkročila a lidské oko nikdy nepohlédlo, žili od pradávna bohové smrti. Bytosti stvořené k zabíjení. Uprostřed jejich světa stála dřevěná lavička, na jejímž opěradle se skvěl nápis, který musel každý Shinigami znát, protože neznat ho by byla nehorázná ostuda. Stálo tam: "Osoba, jejíž jméno bude zapsáno na tuto lavičku, zemře." Bohové smrti museli čas od času napsat na lavičku nějaké jméno. Kdyby své poslání přestali plnit, lidé by žili věčně, bylo by jich moc a nebáli by se smrti.

Jenomže tihle Shinigami byli náramně líní. Dokázali by celá staletí užívat návykové látky, hrát hazardní hry a popíjet jablečný džus. Zapisování považovali za zbytečnou a namáhavou prácí a často si ztěžovali, jak mají krutý a nespravedlivý život. Ale toho osudného dne se mělo všechno změnit. Nestávalo se moc často, aby některého z bohů smrti napadlo něco závratného. Tentokrát však jeden z nich přišel s nápadem, který vyvolal u ostatních nekonečný obdiv. "Shodíme lavičku do světa lidí!" prohlásil. "Ať už si umírání zařídí sami." A protože nebyl nikdo proti, shodili Shinigami lavičku do světa lidí. A tím to všechno začalo.

Ve světě lidí lavičky neexistovaly. Stejně jako pistole, atomové bomby a všechno, co by mohlo někomu ublížit. Byla zkrátka jiná doba a lidská společnost postrádala i některé užitečné věci, jako střechy nebo židle. A chyběla ještě jedna důležitá věc: touha po moci a bohatství. Ale nebudeme předbíhat…

Několik hodin potom, co byla lavička ze světa Shinigami shozena do lidského světa, se právě tím samým parkem, do kterého měla dopadnout, procházel člověk, jehož jméno bylo tak dlouhé a nezapamatovatelné, nevyslovitelné a vůbec všeobecně složité, se mu všichni, kdo ho znali a nedokázali si jeho jméno zapamatovat, říkali jednoduše Kira. Procházel se a uvažoval o životě, tak jak to dělal docela často. Připadal mu kouzelný a nepochopitelný, ale uměl si docela dobře představit ještě kouzelnější život, kdyby… ale na tom nezáleželo…!

Jak se tak klidně procházel, najednou ho něco velkého a těžkého udeřilo do hlavy. Otočil se. Před ním stála lavička. Kira sice nikdy nic takového neviděl, ale nápis "Osoba, jejíž jméno bude zapsáno na tuto lavičku, zemře." si přečíst dovedl. "To je ale hloupost." pomyslel si a a už se chystal jít dál, jenže vtom si všiml nespočtu jmen vyrytých do podivné věci. A v tu chvíli si uvědomil, že se všechny jeho sny, na které se do té doby neopovažoval ani pomyslet, mohou stát skutečností.

Kirův otec prodával zmrzlinu a všichni si ho proto velmi vážili. Všichni kromě mladého Kiry, který musel věčně stát v jeho stínu. Bylo mu pouhých několik let, když ho poprvé napadlo, že bez otcovi slávy by byl jeho život mnohem jednoduší. A kdyby navíc mohl převzít jeho živnost, lidé by ho považovali za hrdinu.

A zatímco Kira ve světě lidí zapisoval na lavičku jméno svého otce, vysoko nad ním, v pustém světě plném vyhaslých sopek a útesů, se bohové smrti, Shinigami, bavili pohledem na člověka, který jako první našel jejich lavičku a uzavírali všemožné nemravné sázky, které snad ani nestojí za zveřejňování.

Kirův otec, navzdory všem očekáváním, zemřel a jeho syn se stal populárním prodavačem zmrzliny. Ale nestačilo mu to. Postupem času se u Kiry objevila psychopatická touha zabíjet i kvůli stále malichernějším přáním. Od té doby existuje na světě zločin. Jen málokdo si dokáže představit, že za všechno může jedna lavička ze světa bohů smrti. Kirův rodokmen se za ta léta tak rozrostl, že dnes už jsme každý svým způsobem Kira.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tachiko Manabu de Vampire Princess Tachiko Manabu de Vampire Princess | Web | 4. listopadu 2009 v 14:05 | Reagovat

mwuhahááá...lavička ze světa Shinigamiiii...to bylo strááášně skvělý, jak jsme to psaly...
PS: škoda že jsi nebyla ve škole na fejetony T_T jsem četla ten svůj jak Adam "hraje na kytaru"
PPS:Ne Adam, ale ADAM!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama