Barvy dělaj člověka...

31. října 2009 v 21:15 | Heliovka |  Psáno
Člověk se prochází ulicí jako po jevišti velikého divadla a kolem spěchají postavy. Po malou chvíli představují nepatrnou kulisu v jeho životě, ale vzápětí zmizí kdesi za oponou. Znáte to, člověk vidí někoho v otrhaných šatech a obejde ho velikým obloukem, protože, kdoví, mohl by být nebezpečný. Potom se kolem mihne mladý pán v elegantním obleku. Ale toho neobchází. Protože to bude jistě slušný člověk, říká si. A s ním i většina ostatních.

Nedávno mě napadlo: je tedy pravda, že šaty dělaj člověka? Jestli ano, tak co potom barvy? Tamta sympatická mladá dívka v krásné zářivé žluté bude milá a příjemná. To protože o žluté si Člověk myslí, že je jasná, moudrá a spokojená. Anebo to jenom tak někdo řekl a teď to platí? Zato když se na scéně obrovského divadla objeví někdo v černé, Člověk si hned pomyslí: černá je zničení a ticho, ztráta, ohrožení, temnota a opuštěnost a tak ten, kdo nosí černou, bude také zničený a tichý, ztracený, ohrožený, temný a opuštěný.

Proč je to tak? Kdybych to věděla, tak nad tím přeci nepřemýšlím. Mě totiž napadlo, že černá sice může znamenat zničení a ticho, ztrátu, ohrožení, temnotu a opuštěnost, ale stejně tak si ji může někdo zamilovat, protože je fantastická a tajemná a elegantní a kouzelná… zkrátka černá. Ale většina lidí v ní stále bude hledat tu smutnou stránku.

A proč to tak je? To já nevím. Ale s jistotou teď mohu říci, že jak šaty, tak barvy dělaj Člověka. A nezáleží snad na tom, jaký je ten Člověk ve skutečnosti? Podle mě záleží. Záleží, ale Člověci budou stejně pořád obcházet temné otrhané postavy. Tak proč…? Zvláštní otázka… Snad proto, že některá tajemství mají asi zůstat navždy tajemstvími.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Před (nebo za, to záleží na situaci) každý text chci napsat, co si o něm myslím, nebo co mě přimělo to či ono napsat.

Tuhle úvahu jsem psala na literaturu a to hlavně proto, že jsem se tou dobou oblékala hodně do černý. To si potom člověk všimne, že se k němu každý chová, jako by měl na čele nálepku "emo, satanista, pesimista". A není to zas tak příjemný, i když to většina lidí říká jen proto, že ví, jak to člověka (a ještě k tomu optimistu) dokáže naštvat. Asi tak.

Hlavním smyslem bylo zamyslet se nad tim, jak barvy ovlivňují náš pohled na lidi. Snad se to povedlo...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tvá Zelenofilní kámoška aneb Tachiko Manabu de Vampire Princess Tvá Zelenofilní kámoška aneb Tachiko Manabu de Vampire Princess | Web | 25. listopadu 2009 v 16:43 | Reagovat

to je dost dost dobrý...jako fakt hezky se nad tím zamýšlíš, ale nej jsou ČLOVĚCI xD

2 Matúš Matúš | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 3:21 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama